WE MUST ACT

Táta Geek: Stolní hry

Stolní hry pro děti na hranici školní docházky jsou stále velkou neznámou. 
Mladší ještě neumí číst a tak záleží na vysvětlení pravidel a samozřejmě čím složitější pravidla, tím menší zábava. Starší (1-2.třída) zase považují jednoduší hry za "nuuuduuu". 

Krátké summary co se ujalo nebo neujalo

 Memoir '44

S tančíky je zábava vždy a na kvalitně zpracovaném herním plánu s pěknými figurkami to platí dvojnásob.
Hrajeme asi tak jedno, dvakrát do měsíce, sestavování scénáře kluky moc nebaví, takže je to na mě.
Jelikož hra je anglicky, hrajeme bez karet HQ, karty rozkazů jsou natolik názorné, že nepotřebují překlad.
Já hraji takřka vždy za Němce, palebná převagha spojenců je pro kluky lákavější.

Zápis s obrázky z jedné hry - Liberation of Paris

Bobří banda

 Bobřá banda není sice hra desková, ale karetní na druhou stranu se arty nedrží v ruce, ale jsou položené rubem nahoru před hráči a vy si svoje karty musíte pamatovat včetně toho co s kartami dělají protihráči. Na začátku znáte jen své krajní karty a pak už se snaží vyměňovat karty pro dosažení nejměnšího skóre. Výborná hra pro zapamatování si 4 čísel a baví to silně i předškoláky. Na léto či dlouhé večery výborné i pro hraní s manželkou :)

Osadníci z Katanu

Osadníky z Katanu jsem vždycky považoval za na jednu stranu dost jednoduchou hru pro dospělé a oproti tomu málo zábavnou pro děti. Paradoxně mě letos ve Flemmingu děti přesvědčili o opaku. Našli jsme německou verzi a děti to začalo hodně bavit díky kombinaci obchodování a stavění. Pravda, chybí jim dravost aby šli nekompromisně za vítězstvím, ale zase je to jedna z mála her kdy po hodině hraní chtějí další partii.

Pořídili jsem si verzi Bix Box, kde je rozšíření pro 5-6 hráčů a dva nové herní plány Mallorca a Německo. Hlavně to Německo je zajímavé s budováním ještě speciálních ikonických staveb.

Dokonce mě překvapili, že si tu hru vytáhnou i sami a učí pravidla svoje kamarády.

Railroad Ink

Railroad Ink v rudé i modré edici je hitovka hlavně na cesty. Plánujeme železnice a silnice, do toho se valí láva a lítají meteority. Pak stačí rychle smazat a jedeme na novo. Počítání moc neřešíme, obvykle to totiž trvá stejně dlouho jako jeden herní tah (ze sedmi ve hře).

Stop Motion animace s Vilémem

Ještě by to chtělo vylepšit, ale zatím jsme skončili na této verzi.

Ostrovské kanáry

Náš oblíbený výet na "Ostrovské kanáry" (copyright by Vilém)

 

 Ostrovské Kanáry 2017 via One Drive

Novoroční lyžování na Bedřichově

Vilém...


...a Maxmilián

Tata Geek : Tankové bitvy

Tata Geek : Tankové bitvy

Deskové hry pro těsně předškolní děti jsou problematická záležitost. Člověče nezlob se je málo akční (to jsme nahradili hrou Jožin z bažin) anebo jsou pravidla komplikovaná pro zapamatování. Protože číst ještě kluci neumí, odpadají zatím i karetní hry kromě Prší.

Osobně mám rád hry bez omezení hracím plánem, velmi se mi libí Wing of Wars. Pravidla leteckého boje a zákonitosti pohybu ovšem zatím spadají do zmíněného ranku složitých pravidel. Jako alternativu hrajeme s lodičkami hru Regata, která se občas zvrhne do potápění soupeřů.
O víkendu jsme s Maxem dali ovšem dohromady vlastní hru, která je v zábavnosti aktuálně bezkonkurenční. Stačili nám dílky Lega, které nejsou spotřebované do některého z výtvorů co se mi v noci zarývají v dětském pokoji do nohou, pár barevných kostek a kus pravítka.

Tankové bitva – pravidla:

Herní plocha – jakýkoliv volný prostor. Dokonce nemusí být ani moc volný, budou se hodit překážky jako úkryty. My hrajeme v dětském pokoji, kde mají kluci zároveň roztaženou vláčkodráhu. Vzdálenost mezi úvodním rozestavením tanků by měla být cca 10-12 délek střeleckého meřítka (viz níže).
Tanky – máme z Lega, ale klidně poslouží třeba plastové či kovové modely. Tanky můžou mít otáčecí hlaveň nebo fungovat jako stíhače tanků. Na ukázku dva z našich modelů.


Hrajeme se třemi tanky/stíhači tanků na každé straně, počet je však neomezen, klidně se dá hrát i jen 1 x 1.
Každý tank má tři životy, jakmile přijde o všechny je zničen. Částečné poškození nemá žádný vliv na hru.

Pohyb – žádné složité počítání. Každý tank má ve svém tahu možnost využít jeden pohyb. Máme rozdělené kostky na pohyb a střelbu podle barev, ale není to nutnost. Bílé kostky na pohyb určují o kolik délek tanku se pohne. Ano delší tank má výhodu. Zatáčení ve výseči cca 60stupňů ve směru pohybu je v rámci odchylky zdarma. Zatočení do pravého úhlu krátí pohybovou jednotku (délka tanku) na polovinu a větší zatočení (otočení do protisměru) stojí jednu délku tanku.Pro příklad, pokud padne jednička, můžete popojet o jednu délku tanku vpřed nebo se namísto toho zcela otočit do protisměru.

Otáčení věže je zdarma, tanky mají tak proti stíhačům tanků výhodu. Stíhače tanků musí mířit víceméně správným směrem, kterým chtějí střílet.

Střelba – opět jednoduše, tentokrát ovšem existuje možnost házet dvěma kostkami. Pokud máte nepřátelský tank ve výhledu, zjistíte dostřel pomocí střeleckého měřítka. My jsme použili plastové pravítko ze sady dětského nářadí, stačí však jakákoliv tyčka v odpovídající délce (v poměru k tankům). Pomocí měřítka “odkrokuji” vzdálenost, maximální dostřel je 6 délek. Počet délek určuje jaké číslo na kostce (nebo vyšší) znamená zásah. Tedy při vzdálenosti 6 délek, je zásah jen pokud padne 6tka, při vzdálenosti 4 délek je zásah pokud padne číslo 4 nebo vyšší, pokud je vzdálenost jedna délek nebo menší, je jedno co padne, zásah je vždycky. V rámci rozlišení používáme pro střelbu červené kostky.

Pokud se tank nehýbal, je střelba pomocí dvou kostek – pokud oba uspějí, přijde cíl o dva životy. V případě pohybu se hází jen jednou kostkou – maximálně tak uberete jen jeden život.

Varianty -  Nyní zkoušíme variantu, že liché číslo znamená zároveň poškozený pás, zasažený tank v příštím kole musí opravit a nemůže se hýbat ani střílet.
Také jsme zvažovali obtížnost střelby na jedoucí cíl, snížením počtu kostek při střelba na tank, který se v předchozím kole pohyboval. Dopadem je, že jedoucí tank na jedoucí tank nemůže střílet, ale při větším počtu tanků je složité si pamatovat stavy bez značení a zbytečně se již pravidla komplikují.

Důležité je hrát a ne počítat.

PF 2016

Maxík jede lodí, tou lodí výletní…

Po čtyřdenním pobytu na Lipně jsme se vydali do Prahy, kde na nás čekala obstarožní canal boat (prostě hausbót) jménem Soal, se kterou jsme se vydali po proudu směrem k soutoku s Labem.

Proplouvání plavebních komor pro nás bylo novinkou, ale hned po první na Štvanici jsme už věděli jak na to. Počasí bylo nádherné, loď plula dobře, jen ta Vltava je šeredně zaneřáděná.

Zámek Nelahozeves

Kotvení v Řeži	Lodní hlídka
Odplouváme z komory	Spokojená posádka

 

Poslední zimní a první jarní

Seasickness

Ráno jsme vypluli přímo proti vlnám a tak nás čekalo utrpení křižování. Tři hodiny vlny od přídě z pravoboku, další tři hodiny  z levoboku. Odpoledne již jsme všichni na palubě i v podpalubí lehce zádumčiví. Jeden a následně i druhý člen posádky podléhají mořské nemoci na plno ( a přes palubu). Ve čtyři tak končíme a nahazujeme motor, zbytek do Glowe řežeme na motor. 

V Glowe přistáváme v deset večer, vcelku v pohodě až na krátká zadní úvazová lana a hlavně nový kód na toalety, hafenmeister přijde až ráno.

Déšť, vítr, vlny

Plavba na Bornholm byla v baltském standardu. Vypluli jsme za silného deště, s bočním větrem 5 - 6 Bft, alespoň nás v dáli potěšila duha. Pár okamžiků slunce nás vždy na chvilku zahřálo, ale jinak musel stačit rum. 

 

Vlny nás drželi v náklonu celou plavbu, díky křižování proti větru jsme si trasu prodloužili z 40 na 76 mil.

Přesto po večerním zakotvení v Rønne je obloha modrá jakoby nic. Zítra nás čeká 50 nm přímo proti větru, peklo křižování před námi.

Z ostrovu na ostrov

Po ranní vycházce po útesech Hammeren, návštěvě majáku, který díky mlze nebývá vidět a kličkování lomy na žulu, jsme po obědě opustili Bornholm. 

V silném západním větru a stále se zvětšujících se vlnách míříme na tři skály v moři. Obecně se jim říká podle největší z nich Christiansø. Historii mají bohatou, to si najdete na Wikipedii, ale dnes je tu hlavně kolonie racků.

 

Předpověď na zbytek týdne nám dělá vrásky, uvidíme jak se s tím popereme.

Změna plánu

Sice jsme si v přístavu Kåsaberga chtěli odpočinout do dalšího dne, ale poté co jsme navštívili zdejší obdobu Stonehange, zda nazvanou Sun ship, nenechalo nás modré nebe a silný západní vítr v klidu.

Dali jsme si k obědu špagety, ať se nám to dobře zvrací a vypluli do 3 metrových vln směrem na Hammershavn, Bornholm.

 

Průměrnou rychlosti 6,5 kn jsme vzdálenost mezi Švédskem a dánským ostrovem urazili za chvilku. V přístavu bylo volno a za vlnolamem nám je dobře. Zbyl i čas na krátký výlet k majáku

Přístav u domu na kopci

Ačkoliv jsme si před cestou dali předsevzetí, že pojedeme na pohodu bez nočních plaveb, máme za sebou již po druhé noci druhou plavbu. Po celonočním větru v zádech a 98 nm jsme přistáli v přístavu Kåseberga.

 

 

Dneska si ale dáme odpočinek. Je tu mýtický kamenný kruhy, krásná příroda, záchod na břehu a unavená posádka. Zítra nás čeká cesta na Christiansø.

Noční cesta na Møn

Využili jsme příznivého větru a vydali se na noční plavbu směrem na ostrov Møn. Několik blízkých setkání s plujícími paneláky nás nemohlo rozhodit, po půlnoci ovšem začal slábnout vítr. V Klintholmu jsme zakotvili v půl čtvrté ráno. Stále prší 

 

Hydra v Breege

Po šesti hodinách jízdy jsme dorazili do přístavu Breege, loď Hydra už byla pro nás připravena. Kontrola a přebrání proběhlo rychle. Skoro bychom mohli vyplout již půl třetí, ale čekáme na druhou polovinu posádky. Ta se ztratila na dálnici mezi Drážďany a Stralsundem, nevím co budou dělat na moři.

Předpověď počasí příznivá, vítr 4 - 5 Bft, západní nebo severozápadní.

PF 2014

Zvířetice

Poslední říjnový den jsem využili slunečného počasí a vyrazili směr Zvířetice. Cestu nahoru jsme zvolili nejkratší po klikatící se pěšině přímo k vstupnímu mostu. Max i Vilém se chtěli nést, takže jsem to měl poněkud náročnější s 30ti kilovou zátěží. Na hradě jsme nejprve odlovili kešku a následně ještě jeden poklad, který připravila Lenka – krabičku s čokoládou a bebe sušenkami. Na věz samotnou se vylézt již nedá, od září je na zimu zamčená z důvodu bezpečnosti. Na cestu zpět jsem vybrali delší okliku po příjezdové cestě a bylo důležité zaměstnat Maxe nápady, které by ho nutili postupovat vpřed. Nejlepšího výsledku jsme dosáhli díky protipovodňové drenáži vybudované v pravidelných intervalech až k viaduktu. Ve vesnici je dokončena zahradní železnice, zajímalo by mě zda majitel bude pořádat dny otevřených dveří podobně jako pan Vídner ve Skalsku.

Loc: N 50° 28′ 5.2″ E 14° 54′ 57.3″

 

 

Na počátku 14. století založil nad řekou Jizerou hrad Zdislav z Lemberka, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, zakladatele hradu Lemberk, klášterů a městeček v Jablonném v Podještědí i Českém Dubu.
Zdislav i jeho četní potomci se psali zprvu z Lemberka, později jako páni ze Zvířetic. Zůstali zde do roku 1504. Zdislav měl dva syny, celou řadu vnuků a pravnuků.
Po pánech ze Zvířetic a nedlouhém vlastnictví Václava Sezimy z Ústí se hradu roku 1528 ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční sídlo. Po krátkém období let 1610 až 1623 v postupném vlastnictví Jiřího Vratislava z Mitrovic a Jana Vlka z Kvítkova hrad a okolí získal mocný rod Valdštejnů, kteří zde nechali postavit barokní kapli. V druhé polovině 17. a v 18. století sloužil objekt už jen správě panství jako sídlo vrchnostenských úřadů. Roku 1693 hrad vyhořel. Byl sice opraven, ale zásah blesku v roce 1720 způsobil nový ničivý požár a pak už byl hrad definitivně opuštěn.
V dalších letech byl hrad rozebírán na stavební materiál, a proto rychle chátral. Ještě na kresbě a fotografii Karla Hynka Máchy z konce 19. století můžeme vidět celou hradní věž. Její část se zřítila na přelomu 19. a 20. století. Ve 30. letech byla Klubem českých turistů přeměněna v rozhlednu. Později se zříceniny ujalo původně svazácké hnutí Brontosaurus (letní tábory dobrovolníků) a došlo k jeho zakonzervování a menším opravám.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Zvířetice (hrad) [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zv%C3%AD%C5%99etice_(hrad)&oldid=10072855>

Malá dráha Skalsko

Jednou z oblíbených Maxových činností jsou vláčky, velké i malé. I když z těch velkých má občas respekt a raději na ně kouká z dálky. Dobrým kompromisem je soukromá zahradní železnice pana Vídnera ve Skalsku. Občas pořádá dny pro veřejnost, kdy je možné se v zápřehu jeho parních lokomotiv dokonce projet. Obzvláště za dobrého počasí je cesta mezi stromy, keři a přes jezírko po mostě nádherná. A na to jak jsou lokomotivy malé mají velmi slušný výkon. Vždy je akce plná dětí a proto se vyplatí tam vyrazit hned ráno, kdy si navíc člověk užije i roztápění kotle.

Loc: N 50° 25' 33.9" E 14° 45' 21.6"

O dráze:
Jedná se o veřejně přístupnou soukromou zahradní železnici budovanou od roku 2007.

V provozu jsou dvě parní lokomotivy, z nich jedna vlastní konstrukce, a motorová lokomotiva. Tři vagóny uvezou každý až 3 dospělé cestující nebo 4 děti.

Trasa dráhy je vedena v poměrně rozlehlé zahradě dvěma okruhy, malým o délce 50m, velkým o délce 350m. Na velkém okruhu je železný železniční most přes vodní nádrž.

V muzeu jsou k vidění různé typy modelových i skutečných parních strojů, stabilních motorů, a dva historické traktory.

Technické údaje

• rozchod: 7¼" (184mm, podle NEM)
• celková délka kolejí: cca 500m (červenec 2013)
• poloměry oblouků: 6m na malém okruhu, 9 a 12m na velkém
• maximální stoupání: 17‰ proti směru hodinových ručiček, 10‰ po směru

Malá dráha Skalsko [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://vidner.net/mala-draha-skalsko/index.cs.html>

Michalovická Putna

Na konci června jsem s Maxem a Vilémem podnikli krátký výlet na nedalekou Michalovickou Putnu, která tvoří standardně náš výhled z okna. Max to vzal statečně na odrážedle, jen závěrečné stoupání od kolejí už jen vytlačil. Pak nebojácně vyšlapal vnější schodiště až na vrchol odkud k jeho nemalé radosti byly vidět okolo projíždějící vlaky.

Nakonec ještě vrcholové foto před sestup zpět k mamince hlídající Viléma, který mezitím spokojeně pospával v kočárku.

Loc: N 50° 26' 10.0" E 14° 53' 18.8"

Páni z Michalovic se v dobových listinách objevují poprvé v roce 1281 a jedná se o rod velmi významný. Jedním z prvních známých členů rodu je Jan z Michalovic, zdatný a slavný harcovník po rytířských turnajích, opěvovaný v oslavné básni Ulricha z Freiberga. Zúčastnil se celé řady rytířských turnajů a to nejen doma, na českém území, ale stanul ve šraňcích i v Porýní a ve Francii.
Janovi potomci byli převážně vždy na straně panovníka a všichni patřili mezi předáky české šlechty. V roce 1468 vymřel rod pánů z Michalovic po meči a to v osobě Jindřicha Kruhlaty z Michalovic v bitvě u Turnova.
Sestra posledního pána z Michalovic Magdaléna byla provdaná za Jana z Cimburka a Tovačova. Tovačovští ale na hradě nesídlili, ani jej neudržovali a tudíž se o Michalovicích již v roce 1513 píše jako o opuštěném pustém hradě. Roku 1835 navštívil zříceninu Karel Hynek Mácha.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Michalovice (hrad) [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michalovice_(hrad)&oldid=9914033>