Ostrovské kanáry

Náš oblíbený výet na "Ostrovské kanáry" (copyright by Vilém)

 

 Ostrovské Kanáry 2017 via One Drive

Maxík jede lodí, tou lodí výletní…

Po čtyřdenním pobytu na Lipně jsme se vydali do Prahy, kde na nás čekala obstarožní canal boat (prostě hausbót) jménem Soal, se kterou jsme se vydali po proudu směrem k soutoku s Labem.

Proplouvání plavebních komor pro nás bylo novinkou, ale hned po první na Štvanici jsme už věděli jak na to. Počasí bylo nádherné, loď plula dobře, jen ta Vltava je šeredně zaneřáděná.

Zámek Nelahozeves

Kotvení v Řeži	Lodní hlídka
Odplouváme z komory	Spokojená posádka

 

Zvířetice

Poslední říjnový den jsem využili slunečného počasí a vyrazili směr Zvířetice. Cestu nahoru jsme zvolili nejkratší po klikatící se pěšině přímo k vstupnímu mostu. Max i Vilém se chtěli nést, takže jsem to měl poněkud náročnější s 30ti kilovou zátěží. Na hradě jsme nejprve odlovili kešku a následně ještě jeden poklad, který připravila Lenka – krabičku s čokoládou a bebe sušenkami. Na věz samotnou se vylézt již nedá, od září je na zimu zamčená z důvodu bezpečnosti. Na cestu zpět jsem vybrali delší okliku po příjezdové cestě a bylo důležité zaměstnat Maxe nápady, které by ho nutili postupovat vpřed. Nejlepšího výsledku jsme dosáhli díky protipovodňové drenáži vybudované v pravidelných intervalech až k viaduktu. Ve vesnici je dokončena zahradní železnice, zajímalo by mě zda majitel bude pořádat dny otevřených dveří podobně jako pan Vídner ve Skalsku.

Loc: N 50° 28′ 5.2″ E 14° 54′ 57.3″

 

 

Na počátku 14. století založil nad řekou Jizerou hrad Zdislav z Lemberka, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, zakladatele hradu Lemberk, klášterů a městeček v Jablonném v Podještědí i Českém Dubu.
Zdislav i jeho četní potomci se psali zprvu z Lemberka, později jako páni ze Zvířetic. Zůstali zde do roku 1504. Zdislav měl dva syny, celou řadu vnuků a pravnuků.
Po pánech ze Zvířetic a nedlouhém vlastnictví Václava Sezimy z Ústí se hradu roku 1528 ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční sídlo. Po krátkém období let 1610 až 1623 v postupném vlastnictví Jiřího Vratislava z Mitrovic a Jana Vlka z Kvítkova hrad a okolí získal mocný rod Valdštejnů, kteří zde nechali postavit barokní kapli. V druhé polovině 17. a v 18. století sloužil objekt už jen správě panství jako sídlo vrchnostenských úřadů. Roku 1693 hrad vyhořel. Byl sice opraven, ale zásah blesku v roce 1720 způsobil nový ničivý požár a pak už byl hrad definitivně opuštěn.
V dalších letech byl hrad rozebírán na stavební materiál, a proto rychle chátral. Ještě na kresbě a fotografii Karla Hynka Máchy z konce 19. století můžeme vidět celou hradní věž. Její část se zřítila na přelomu 19. a 20. století. Ve 30. letech byla Klubem českých turistů přeměněna v rozhlednu. Později se zříceniny ujalo původně svazácké hnutí Brontosaurus (letní tábory dobrovolníků) a došlo k jeho zakonzervování a menším opravám.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Zvířetice (hrad) [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zv%C3%AD%C5%99etice_(hrad)&oldid=10072855>

Malá dráha Skalsko

Jednou z oblíbených Maxových činností jsou vláčky, velké i malé. I když z těch velkých má občas respekt a raději na ně kouká z dálky. Dobrým kompromisem je soukromá zahradní železnice pana Vídnera ve Skalsku. Občas pořádá dny pro veřejnost, kdy je možné se v zápřehu jeho parních lokomotiv dokonce projet. Obzvláště za dobrého počasí je cesta mezi stromy, keři a přes jezírko po mostě nádherná. A na to jak jsou lokomotivy malé mají velmi slušný výkon. Vždy je akce plná dětí a proto se vyplatí tam vyrazit hned ráno, kdy si navíc člověk užije i roztápění kotle.

Loc: N 50° 25' 33.9" E 14° 45' 21.6"

O dráze:
Jedná se o veřejně přístupnou soukromou zahradní železnici budovanou od roku 2007.

V provozu jsou dvě parní lokomotivy, z nich jedna vlastní konstrukce, a motorová lokomotiva. Tři vagóny uvezou každý až 3 dospělé cestující nebo 4 děti.

Trasa dráhy je vedena v poměrně rozlehlé zahradě dvěma okruhy, malým o délce 50m, velkým o délce 350m. Na velkém okruhu je železný železniční most přes vodní nádrž.

V muzeu jsou k vidění různé typy modelových i skutečných parních strojů, stabilních motorů, a dva historické traktory.

Technické údaje

• rozchod: 7¼" (184mm, podle NEM)
• celková délka kolejí: cca 500m (červenec 2013)
• poloměry oblouků: 6m na malém okruhu, 9 a 12m na velkém
• maximální stoupání: 17‰ proti směru hodinových ručiček, 10‰ po směru

Malá dráha Skalsko [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://vidner.net/mala-draha-skalsko/index.cs.html>

Michalovická Putna

Na konci června jsem s Maxem a Vilémem podnikli krátký výlet na nedalekou Michalovickou Putnu, která tvoří standardně náš výhled z okna. Max to vzal statečně na odrážedle, jen závěrečné stoupání od kolejí už jen vytlačil. Pak nebojácně vyšlapal vnější schodiště až na vrchol odkud k jeho nemalé radosti byly vidět okolo projíždějící vlaky.

Nakonec ještě vrcholové foto před sestup zpět k mamince hlídající Viléma, který mezitím spokojeně pospával v kočárku.

Loc: N 50° 26' 10.0" E 14° 53' 18.8"

Páni z Michalovic se v dobových listinách objevují poprvé v roce 1281 a jedná se o rod velmi významný. Jedním z prvních známých členů rodu je Jan z Michalovic, zdatný a slavný harcovník po rytířských turnajích, opěvovaný v oslavné básni Ulricha z Freiberga. Zúčastnil se celé řady rytířských turnajů a to nejen doma, na českém území, ale stanul ve šraňcích i v Porýní a ve Francii.
Janovi potomci byli převážně vždy na straně panovníka a všichni patřili mezi předáky české šlechty. V roce 1468 vymřel rod pánů z Michalovic po meči a to v osobě Jindřicha Kruhlaty z Michalovic v bitvě u Turnova.
Sestra posledního pána z Michalovic Magdaléna byla provdaná za Jana z Cimburka a Tovačova. Tovačovští ale na hradě nesídlili, ani jej neudržovali a tudíž se o Michalovicích již v roce 1513 píše jako o opuštěném pustém hradě. Roku 1835 navštívil zříceninu Karel Hynek Mácha.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Michalovice (hrad) [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michalovice_(hrad)&oldid=9914033>

Výlet do Toskánska a Cinque Terre

Protože byly letos vily v Toskánsku obzvláště levné, vyrazili jsme s Lenkou a Maxem na výlet. Svůj první let zvládl Maxmilián dobře, jedno ponaučení jsme si ale odnesli. I když má člověk prioritní boarding, u nízkonákladových aerolinek je to jedno, stejně se pak čeká v autobuse než se zaplní ostatními pasažéry. A než stihnu u letadla složit kočárek, jsou dveře i schody ucpané davem lidí. Takže příště raději Lufthansou.
Logistika přesunů byla zpočátku náročná, ale když Maxe přestali bolet zuby, už se to dalo zvládnou všechno v pohodě. Až tedy na drobnou maličkost, kdy se nám při cestě vlakem po Cinque Terre nepodařilo nastoupit do jednoho z vlaků s kočárkem kvůli úzkým dveřím. Následuje drobný výběr z fotek.

Porto Venere	Pisa	Campanila v Pise
Oběd v Pise	Riomaggiore	Cinque Terre
Ponte Vecchio	Bay of Poets	Manarola

Dovolená v Bulharsku … v zimě … pro jednoho …

Loni jsme dostali jako svatební dar vstupenky do Tropical Islands. Dostali jsme se k návštěvě až letos, spojili jsme ji s naší každoroční jarní vyjížďkou do Flaemming Skate. Pořídil jsme si nové brusle, speciální maratonské provedení Bont Cheetah s tvrdým skeletem pod kotníky a kolečky 100mm. V bruslích se jenom letí, ale přeci jen nohy dostali po sobotních 98 kilomtrech docela zabrat,asi mám křivé nohy nebo špatně jezdím, odřel jsem si vnějším okrajem bot nohy. V neděli jsme si tak vzal své staré Nike, nadřel jsem se dvakrát tolik.

V neděli jsme se přesunuli do již zmíněného Tropical Islands, bylo tam liduprázdno – aby ne, když venku bylo přes pětadvacet, všichni byli venku u vody. Ubytování v tropickém apartmá bylo fajn, prostředí všude kolem ale hrozně vyumělkované. Asi jsme nebyli ta pravá cílová skupina, nebo jsem pod dojmem reklamy čekal něco famóznějšího. Možná je to také tím, že jsem v tropech na živo strávil dost času a aranžmá v hangáru 60kilometrů jižně od Berlína mě přijde jen jako náhražka. Za dárek děkujeme a jsme rád, že jsme to absolvovali, další návštěvu si asi nechám ujít, alespoň do té doby, než Maxmilián vyroste natolik, aby ocenil dětské atrakce v plném rozsahu.

Pod plachtami 282 mil

Opět doháním resty. Ačkoliv jsem měl data z GPS připravené ihned, k publikaci jsem se dostal až nyní. Jednotlivé denní trasy na jachtě Jakov, celkem pak 282 mil pod plachtami.
GPS vizualizace trasy 
A ještě malý výběr fotek z Peposova a Tondova foťáku, sám jsme na focení rezignoval.

Adria 2010 – Jakov ZOBRAZIT PREZENTACI STÁHNOUT VŠE

Na moře do Dalmacie

Na poslední chvíli s využitím Last minute nabídky se vydávám na moře, tentokrát do Dalmácie. Loď čeká na ostrově Ugljan, v maríně Preko (LAT.:44° 04.9N, LONG.:15° 11.6E, CHARTS: BA 711, 515 MK 13.VHF: CHANNEL 17). Hledám všechny možné modely počasí, ani se tak nebojím, že by nefoukalo, ale že bude foukat naopak moc.
A jinak pro Maxmiliána chtivé je tu několik fotek z prvního měsíce jeho života. Navíc jsem koupil Lence nový kompakt (Panasonic Lumix DMC-F3), takže  fotek bude nyní přibývat výrazně rychleji.

Max_2010_08

Skotsko 2010

Na přelomu dubna a května jsme v rámci vzpomínkové akce opět navštívili Skotsko, po dvanácti letech se toho opravdu hodně změnilo. V roce 98 jsme cestovali stopem, spali ve stanech a starých karavanech, pracovali na farmě při sběru malin a jedli Tesco Value chleba a fazole. Letos to byla letecká cesta do Edinburghu, cestování autem z půjčovny a nocleh na pronajatém hradu (Tullibole Castle, doporučuji). Nakonec jsem se vydali i na farmu, kde jsme dříve pracovali, stěží jsme to tam poznali.

Skotsko 2010

Thajsko 2006 – Ko Chang

Dlouho mi trvalo než jsem z našeho pětitýdenního putování po Thajsku vyrobil také internetovou prezentaci. Z původního plánu doprovodit fotky také popisem cesty sešlo, a tak se kochejte jen vybranými obrázky. I přes drastickou selekci mi zůstalo přes sto fotek a proto je celá prezentace rozdělena do několika článků.

Ko Chang – ostrovní idylka

Rybářská loď směřující do západu slunce u břehů ostrova Ko Chang.	Pohodové posezení, nebo spíše poležení, na terase nad mořem. Hořké a silné pivo Chang na dobrou noc.	Výzdoba terasy u našeho bungalov-penziónu Maylamean.
Dřevěný pick-up, po havárce potřebujete namísto klempíře tesaře.	Rybářský přístav Bang Bao Piet na jihu ostrova Ko Chang.	Náš penzión Maylamean, na severním okraji White Sand Beach, přístupný jen za odlivu. A absolutní klid zaručen.
Ruční benzínová pumpa. Napumpovat horní odměrku a pak jen samospádem pustit do nádrže. Ještěže jsem měl jen moped, tankovat náklaďák bych nechtěl.	Krab poustevník na pláži ostrůvku Koh Man Nai.	Jízda na mořském kajaku je docela vyčerpávající, ale pláž na Koh Man Nai za to stála.

Thajsko 2006 - Horské kmeny Akha, Chiang Mai a okolí

Dlouho mi trvalo než jsem z našeho pětitýdenního putování po Thajsku vyrobil také internetovou prezentaci. Z původního plánu doprovodit fotky také popisem cesty sešlo, a tak se kochejte jen vybranými obrázky. I přes drastickou selekci mi zůstalo přes sto fotek a proto je celá prezentace rozdělena do několika článků.

Horské kmeny Akha

Vesnice Pha Mi. Akha jsou roztroušeni po Čině, Laosu, Burmě a Thajsku, jsou to převážně animisté	Na čepici se našívají kovové ozdoby, převážně mince. Co jsem tak viděl, nejvíce bylo francouzských louisdorů	Stejně jako u ostatních horských kmenů je hlavním zdrojem příjmů prodej turistům
Jednotlivé rituály vztažené k ročním obdobím jsou velice silné. I když u mladší generace převažuje vliv thajského mainstreamu.	Houpačka zavěšená na vysoké trojnožce slouži k poohoupání mladých děvčat. Má to přenášet plodnost mezi nimi a matkou zemí...nebo tak nějak.	Zcela na severu se nachází chata královny matky v Doi Tung a okolní zahrady Mae Fahluang. Královna matka žila dlouho ve Švýcarsku, proto ten styl a muškáty za okny.
	O obrovskou zahradu Mae Fahluang na královských pozemcích v Doi Tung se stará na dvanáct set lidí.

 

Chiang Mai a okolí

Na silvestra byly velice populární létající lampiony. Z čínského papíru a tenoučké drátěné konstrukce. Dole se zapálil speciální svícen a horký vzduch je vynesl nad město, obloha vypadala jak mléčná dráha.	Denní trh v Chiang Mai. Živí krabi, svázaní aby neutekli.	Cizinci v Thajsku pěšky nechodí...túk-túk , sir, cheap.
Čerstvé mandarinky a sladké banány. Nebo chlazený ananas. To byly pochoutky.	Okolní dvou až třípatrové haly jsou plné prodejců, někteří se tam ani nevešli a prodávají na ulici.	Kromě túk-túků se dá cestovat i songthaew. To jsou ty červené dodávky, místo korby dvě lavičky, jsou levnější, ale jezdí jen po určené trase.
Thajci přes den obvykle nevaří, rychlejší a levnější je si koupit něco na ulici.	Zaručeně čerstvá vejce. A nejen slepičí, ale i křepelčí a bůh ví jaké ještě.	Kousek od Chiang Mai je vesnice Bo Sang, proslavená výrobou papírových slunečníků.
Papírové, ručně malované slunečníky v Bo Sang.	V okolí Chiang Mai je také spousta orchidejových a motýlích farem.	Kromě produkce klasických orchidejí se květy používají i na výrobu šperků.
Severně od Chiang Mai je vesnice Maesa, sloní farma. Krmení cukrovou třtinou doporučeno.	Sloní farma v Maesa. Baliček cukrové třtiny za deset bahtu zbaští slon za pár vteřin.	Sloní farma v Maesa. Tři týdny mladé slůně. Koukalo jak vyoraná myš.
Sloní farma v Maesa. Slon ke svému mahútovi velice přilne.	Sloní farma v Maesa. Takovej sloní puberťák, když chytne rapl. Samá noha, samé ucho, samej chobot.	Sloní farma v Maesa. Sloni jsou velice pečliví a opatrní. Dokonce i sundat a nasadit klobouk umí.
Sloní farma v Maesa. Bambusu sloni za den zbaští nepočítaně a tak je přikrmování od turistů vítáno.	Sloní farma v Maesa. Nezbytné foto sedíc na noze slone. Hádejte kdo jsem já.	Sloní farma v Maesa. Jako sedačka nepohodlné a jako společník u stolu moc mlaská.
	Sloní farma v Maesa. I na nezbedné slůně padne únava. A divoké sny dělají s chobotem divy.