Změna plánu

Sice jsme si v přístavu Kåsaberga chtěli odpočinout do dalšího dne, ale poté co jsme navštívili zdejší obdobu Stonehange, zda nazvanou Sun ship, nenechalo nás modré nebe a silný západní vítr v klidu.

Dali jsme si k obědu špagety, ať se nám to dobře zvrací a vypluli do 3 metrových vln směrem na Hammershavn, Bornholm.

 

Průměrnou rychlosti 6,5 kn jsme vzdálenost mezi Švédskem a dánským ostrovem urazili za chvilku. V přístavu bylo volno a za vlnolamem nám je dobře. Zbyl i čas na krátký výlet k majáku

Přístav u domu na kopci

Ačkoliv jsme si před cestou dali předsevzetí, že pojedeme na pohodu bez nočních plaveb, máme za sebou již po druhé noci druhou plavbu. Po celonočním větru v zádech a 98 nm jsme přistáli v přístavu Kåseberga.

 

 

Dneska si ale dáme odpočinek. Je tu mýtický kamenný kruhy, krásná příroda, záchod na břehu a unavená posádka. Zítra nás čeká cesta na Christiansø.

Noční cesta na Møn

Využili jsme příznivého větru a vydali se na noční plavbu směrem na ostrov Møn. Několik blízkých setkání s plujícími paneláky nás nemohlo rozhodit, po půlnoci ovšem začal slábnout vítr. V Klintholmu jsme zakotvili v půl čtvrté ráno. Stále prší 

 

Hydra v Breege

Po šesti hodinách jízdy jsme dorazili do přístavu Breege, loď Hydra už byla pro nás připravena. Kontrola a přebrání proběhlo rychle. Skoro bychom mohli vyplout již půl třetí, ale čekáme na druhou polovinu posádky. Ta se ztratila na dálnici mezi Drážďany a Stralsundem, nevím co budou dělat na moři.

Předpověď počasí příznivá, vítr 4 - 5 Bft, západní nebo severozápadní.

PF 2014

Zvířetice

Poslední říjnový den jsem využili slunečného počasí a vyrazili směr Zvířetice. Cestu nahoru jsme zvolili nejkratší po klikatící se pěšině přímo k vstupnímu mostu. Max i Vilém se chtěli nést, takže jsem to měl poněkud náročnější s 30ti kilovou zátěží. Na hradě jsme nejprve odlovili kešku a následně ještě jeden poklad, který připravila Lenka – krabičku s čokoládou a bebe sušenkami. Na věz samotnou se vylézt již nedá, od září je na zimu zamčená z důvodu bezpečnosti. Na cestu zpět jsem vybrali delší okliku po příjezdové cestě a bylo důležité zaměstnat Maxe nápady, které by ho nutili postupovat vpřed. Nejlepšího výsledku jsme dosáhli díky protipovodňové drenáži vybudované v pravidelných intervalech až k viaduktu. Ve vesnici je dokončena zahradní železnice, zajímalo by mě zda majitel bude pořádat dny otevřených dveří podobně jako pan Vídner ve Skalsku.

Loc: N 50° 28′ 5.2″ E 14° 54′ 57.3″

 

 

Na počátku 14. století založil nad řekou Jizerou hrad Zdislav z Lemberka, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, zakladatele hradu Lemberk, klášterů a městeček v Jablonném v Podještědí i Českém Dubu.
Zdislav i jeho četní potomci se psali zprvu z Lemberka, později jako páni ze Zvířetic. Zůstali zde do roku 1504. Zdislav měl dva syny, celou řadu vnuků a pravnuků.
Po pánech ze Zvířetic a nedlouhém vlastnictví Václava Sezimy z Ústí se hradu roku 1528 ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční sídlo. Po krátkém období let 1610 až 1623 v postupném vlastnictví Jiřího Vratislava z Mitrovic a Jana Vlka z Kvítkova hrad a okolí získal mocný rod Valdštejnů, kteří zde nechali postavit barokní kapli. V druhé polovině 17. a v 18. století sloužil objekt už jen správě panství jako sídlo vrchnostenských úřadů. Roku 1693 hrad vyhořel. Byl sice opraven, ale zásah blesku v roce 1720 způsobil nový ničivý požár a pak už byl hrad definitivně opuštěn.
V dalších letech byl hrad rozebírán na stavební materiál, a proto rychle chátral. Ještě na kresbě a fotografii Karla Hynka Máchy z konce 19. století můžeme vidět celou hradní věž. Její část se zřítila na přelomu 19. a 20. století. Ve 30. letech byla Klubem českých turistů přeměněna v rozhlednu. Později se zříceniny ujalo původně svazácké hnutí Brontosaurus (letní tábory dobrovolníků) a došlo k jeho zakonzervování a menším opravám.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Zvířetice (hrad) [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zv%C3%AD%C5%99etice_(hrad)&oldid=10072855>

Malá dráha Skalsko

Jednou z oblíbených Maxových činností jsou vláčky, velké i malé. I když z těch velkých má občas respekt a raději na ně kouká z dálky. Dobrým kompromisem je soukromá zahradní železnice pana Vídnera ve Skalsku. Občas pořádá dny pro veřejnost, kdy je možné se v zápřehu jeho parních lokomotiv dokonce projet. Obzvláště za dobrého počasí je cesta mezi stromy, keři a přes jezírko po mostě nádherná. A na to jak jsou lokomotivy malé mají velmi slušný výkon. Vždy je akce plná dětí a proto se vyplatí tam vyrazit hned ráno, kdy si navíc člověk užije i roztápění kotle.

Loc: N 50° 25' 33.9" E 14° 45' 21.6"

O dráze:
Jedná se o veřejně přístupnou soukromou zahradní železnici budovanou od roku 2007.

V provozu jsou dvě parní lokomotivy, z nich jedna vlastní konstrukce, a motorová lokomotiva. Tři vagóny uvezou každý až 3 dospělé cestující nebo 4 děti.

Trasa dráhy je vedena v poměrně rozlehlé zahradě dvěma okruhy, malým o délce 50m, velkým o délce 350m. Na velkém okruhu je železný železniční most přes vodní nádrž.

V muzeu jsou k vidění různé typy modelových i skutečných parních strojů, stabilních motorů, a dva historické traktory.

Technické údaje

• rozchod: 7¼" (184mm, podle NEM)
• celková délka kolejí: cca 500m (červenec 2013)
• poloměry oblouků: 6m na malém okruhu, 9 a 12m na velkém
• maximální stoupání: 17‰ proti směru hodinových ručiček, 10‰ po směru

Malá dráha Skalsko [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://vidner.net/mala-draha-skalsko/index.cs.html>