Malá dráha Skalsko

Jednou z oblíbených Maxových činností jsou vláčky, velké i malé. I když z těch velkých má občas respekt a raději na ně kouká z dálky. Dobrým kompromisem je soukromá zahradní železnice pana Vídnera ve Skalsku. Občas pořádá dny pro veřejnost, kdy je možné se v zápřehu jeho parních lokomotiv dokonce projet. Obzvláště za dobrého počasí je cesta mezi stromy, keři a přes jezírko po mostě nádherná. A na to jak jsou lokomotivy malé mají velmi slušný výkon. Vždy je akce plná dětí a proto se vyplatí tam vyrazit hned ráno, kdy si navíc člověk užije i roztápění kotle.

Loc: N 50° 25' 33.9" E 14° 45' 21.6"

O dráze:
Jedná se o veřejně přístupnou soukromou zahradní železnici budovanou od roku 2007.

V provozu jsou dvě parní lokomotivy, z nich jedna vlastní konstrukce, a motorová lokomotiva. Tři vagóny uvezou každý až 3 dospělé cestující nebo 4 děti.

Trasa dráhy je vedena v poměrně rozlehlé zahradě dvěma okruhy, malým o délce 50m, velkým o délce 350m. Na velkém okruhu je železný železniční most přes vodní nádrž.

V muzeu jsou k vidění různé typy modelových i skutečných parních strojů, stabilních motorů, a dva historické traktory.

Technické údaje

• rozchod: 7¼" (184mm, podle NEM)
• celková délka kolejí: cca 500m (červenec 2013)
• poloměry oblouků: 6m na malém okruhu, 9 a 12m na velkém
• maximální stoupání: 17‰ proti směru hodinových ručiček, 10‰ po směru

Malá dráha Skalsko [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://vidner.net/mala-draha-skalsko/index.cs.html>

Michalovická Putna

Na konci června jsem s Maxem a Vilémem podnikli krátký výlet na nedalekou Michalovickou Putnu, která tvoří standardně náš výhled z okna. Max to vzal statečně na odrážedle, jen závěrečné stoupání od kolejí už jen vytlačil. Pak nebojácně vyšlapal vnější schodiště až na vrchol odkud k jeho nemalé radosti byly vidět okolo projíždějící vlaky.

Nakonec ještě vrcholové foto před sestup zpět k mamince hlídající Viléma, který mezitím spokojeně pospával v kočárku.

Loc: N 50° 26' 10.0" E 14° 53' 18.8"

Páni z Michalovic se v dobových listinách objevují poprvé v roce 1281 a jedná se o rod velmi významný. Jedním z prvních známých členů rodu je Jan z Michalovic, zdatný a slavný harcovník po rytířských turnajích, opěvovaný v oslavné básni Ulricha z Freiberga. Zúčastnil se celé řady rytířských turnajů a to nejen doma, na českém území, ale stanul ve šraňcích i v Porýní a ve Francii.
Janovi potomci byli převážně vždy na straně panovníka a všichni patřili mezi předáky české šlechty. V roce 1468 vymřel rod pánů z Michalovic po meči a to v osobě Jindřicha Kruhlaty z Michalovic v bitvě u Turnova.
Sestra posledního pána z Michalovic Magdaléna byla provdaná za Jana z Cimburka a Tovačova. Tovačovští ale na hradě nesídlili, ani jej neudržovali a tudíž se o Michalovicích již v roce 1513 píše jako o opuštěném pustém hradě. Roku 1835 navštívil zříceninu Karel Hynek Mácha.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Michalovice (hrad) [online]. c2013 [citováno 1. 11. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michalovice_(hrad)&oldid=9914033>

Max na U-Rampě

Kalhoty s rozkrokem u kolen sice ještě nemá a ani čepici s kšiltem dozadu nenosí, ale s pohybovou přípravou je potřeba začít co nejdříve. Pár triků s emu taky bude hodit a proč nevyužít prázdný skate park. Hudba je od Chumbawamba a snad se mi podařilo přesvědčit UMG,držitele autorských práv, aby to video šlo normálně přehrát i na mobilech a tabletech.

I get knocked down but I get up again

Balt 2012

Balt 2012

Není nad to vyrazit v září na Balt, déšť, zima a vítr. No prostě ideální počasí na yachting.
Něco málo jsem publikoval i během cesty na Google+, tady je pak komplet galérie fotek. Projeli jsme cestu z Breege na Bornholm, Ystad, Rødvig, Klintholm a zpátky na Rujánu, Glowe a domovský přístav v Breege.

Photoalbum Baltic 2012

Šéfkuchař Max

Poslední dobou Maxmilián velmi rád vaří. Pravda, někdy se mu povede spadnout ze židle, ale obvykle jeho úsilí vede ke zdárnému konci. I když to stojí rodiče dost nervů a hlavně trpělivosti. A jeden tip, natáčení na iPhone na výšku je sice pohodlnější, ale pro přehrávání je lepší zvolit už při tvorbě formát na šířku.

Šéfkuchař Max

Sestřelen

Sestavoval jsem nějaký nábytek od nejmenovaného švédského výrobce a při vyhazování zbytků kartónu jsem dostal nápad. Za pomoci nožíku a dvou špejlí jsem sestavil pro Maxe jednoduchý model dvouplošníku. Asi byl úspěšný neboť ho Max popadnul a začal s ním hned “lítat” po bytě s napodobováním zvuku motoru.Letadélko kupodivu přežilo první oblet bez potíží, při druhé obrátce však došlo k výpadku vrtule a uvolnění výškovky.
Dal jsem se tedy do opravy, po pár minutách bylo hotovo. Celé jsem ho vyráběl s vědomím, že se nedožije rána a tak jsem ještě narychlo zhotovil pár fotek původního stavu. Vrátil jsem pak dvouplošník Maxovi a jen díky tomu, že jsem měl stále ještě v ruce foťák, stihnul jsem alespoň rozmazaně zachytit jeho bleskurychlý konec. Letadlo naposledy již jen nabralo trošku výšku a pak se nezadržitelně zřítilo k zemi, rozdrcená křídla i trup se sesypaly na jednu hromádku.

108 kilometrů na kolečkových bruslích za jeden den

Záznam trasy dle Garmin Oregon

Jako obvykle jsem nastavil svůj denní limit při návštěvě Flämmingu na 100 kilometrů, nejtěžší byla volba trasy tak abych mohl je co nejvíce s Lenkou a Maxem. Nakonec to bylo docel a jednoduché, prvních dvacet kilometrů jsem tlačil Chariot, pak jsem se vydal napřed a po obkroužení okruhu a čtvrt jsem je opět dojel. Jedno poučení pro příště, nezastavovat se na pivo, ztuhnou mi nohy a dělá mi čím dál víc problému se rozhýbat.

Další návštěva buse asi až na jaře, pokusím se víc filmovat samotnou jízdu, proložit to 3D animací z Google Earth by mohlo vypadat dobře.